Hele ty tak hezky píšeš...To jsem za svůj život slyšela už mockrát. Nejdřív na základce kdy se moje slohovky pravidelně předčítaly před třídou. A pak znova když jsem začala psát svůj první blog a šířit svoje myšlenky do světa.
Už je to víc než rok. Ta Věc o které jsem rok veřejně nemluvila. 10 měsíců jsem to v sobě tlumila prášky. A teď to leze ven...Je to ROK a jako by to bylo včera. Nechal jsi mě tu, samotnou jen s našima kočičkama. A já to nezvládla. 10 měsíců jsem bydlela u našich abych nemusela čelit realitě. Teď jsem zpátky. A prožívám si to co jsem předtím nezvládla.
Udělala jsem v životě takové kolečko a teď mám pocit, že stojím zase na začátku. O pár let starší, s pár šedými vlasy na hlavě a prvními vráskami okolo očí. Nebudu vám lhát. Nevím, proč je můj život někdy tak složitý. Proč mám pocit že všichni okolo ví co chtějí a jedou si to svý. Nebo se tak jenom tváří? Já to nikdy nevěděla. Byla jsem snad už vším čím jsem kdy chtěla být. Zkusila jsem si všecko co jsem si chtěla zkusit.
Nejhorší zážitek mého dosavadního života, ale taky medicína, který mi změnila život. To všechno je pro mě Kambo.
Svoji svatojakubskou pouť do Santiago de Compostely jsem podnikla na podzim minulého roku. O pouti jsem však snila už víc jak 6 let. Přesto bylo moje rozhodnutí i přípravy nakonec velmi sponntání a tak vypadala i celé moje cesta. Bez plánu a zpáteční letenky domů jsem na ni strávila i se závěrečným "válením se" a poznáváním nakonec 18 dní.
Neumím žít v systému ale někdy mi dojde síla na to tvořit si svůj svět. To se ze mě pak stane spíš spotřebitel než tvůrce. Nějakou dobu jsem teď jen spotřebovávala ale místo naplnění se cítím prázdná.
Od svých 14 jsem pořád s někým chodila nebo se s někým rozcházela, randila nebo měla "převozníky". Nebyla jsem ani chvíli sama. Ten měsíc kdy jsem po 10 letech ukončila vztah a byla opravdu sama byl asi ten nejtransformačnější měsíc v mém životě.Ale byl to jenom měsíc...
Nevím kde všechno tohle posuzování a srovnávání s ostatními ženami začalo. Mám pocit že ode mě ne protože já byla vždycky přece ta hodná holka. Ta co ostatním dává prostor. Nekritizuje a nepomlouvá. Ale okolí vám nevyzrcadlí nic co v sobě sami nemáte...