O víkendu jsme vstávali po dlouhé době na budíka a vyrazili na výlet. I když se mi nechtělo, protože jsem měla asociální smutnou náladu, nakonec to bylo naprosto boží! Miluju tyhle lidi, protože vedle nich mě všechny chmury hned přejdou. Taky bych chtěla vzdát obdiv všem lidem, kteří musí trávit celý den v roušce. Měla jsem ji na sobě asi hodinu v autobuse a úplně mi to stačilo. Nemoct se svobodně nadechnout je něco, na co si asi nikdy nezvyknu.
Každé ráno si teď dělám hrnek horkého kakaa a jdu do lesa. Nechápu, proč si kupuju raw kakao když ho pak stejně uvařím. Tuhle jsem v lese potkala jelena. Bylo brzo ráno, on si okusoval uprostřed cesty keř, já zamyšlená šla oči k zemi
S divokými bylinkami je to asi jako s jógou. Člověk do nich musí prostě dozrát. A i když vám všude kolem říkají, jak jsou skvělé a prospěšné, stejně jim nevěříte a raději si do košíku přihodíte chlorellu nebo zelený ječmen. Jojo, je to zkrátka pohodlný.
Když jsem začala chodit na jógu, říkala jsem si: Jó, to by se mi taky jednou líbilo takhle předcvičovat, to by mě bavilo. Ale holt jsem neohebná a neumím mluvit před lidma. A navíc tolik ženských pokupě, to bych nezvládla. Takže nic pro mě...
• o osobní svobodě a vědomém bytí •
