Neumím žít v systému ale někdy mi dojde síla na to tvořit si svůj svět. To se ze mě pak stane spíš spotřebitel než tvůrce. Nějakou dobu jsem teď jen spotřebovávala ale místo naplnění se cítím prázdná.
Někdy si říkám, jestli ještě někdy budu schopná žít ten „normální“ život. Mám pocit, jakoby se okolo vytvářel nový svět. A ano, klidně si o mě myslete, že jsem blázen. Já si to občas totiž taky myslím:)
Pamatuju si, když jsem začínala před lety chodit k Daniele a ona mi říkala, že se musím víc uzemňovat. Tehdy jsem to brala jako něco nežádoucího. Já, věčně s hlavou v oblacích, snílek, kterého často drží nad vodou jenom jeho sny. Právě v tom jsem viděla svoji sílu. Pletla jsem si uzemnění s přízemností. Včera jsem o tom vedla dlouhý rozhovor po telefonu s Tomovou mamkou a usoudila jsem, že právě nám ženám často chybí síla uzemnění.