Každé ráno si teď dělám hrnek horkého kakaa a jdu do lesa. Nechápu, proč si kupuju raw kakao když ho pak stejně uvařím. Tuhle jsem v lese potkala jelena. Bylo brzo ráno, on si okusoval uprostřed cesty keř, já zamyšlená šla oči k zemi
Včera jsme se všichni společně rozloučili s mým dědou a já jsem stále dojatá. Dojímám se tím, jaký měl děda život - ne nijak velkolepý, ale krásně lidský. Z toho jak to bylo vlastně krásné (i přesto, že pohřby jsou v naší kultuře stále zakořeněné jako něco velmi smutného) a hlavně z toho, jak skvělá jsme rodina. A jak dokážeme i v tak těžkých chvílích držet všichni spolu.