O mně

slow lifestyle blog

Jsem…

  • Holka z lesa, co se hledá ve středu každý den v týdnu.
  • Milovnice přítomného okamžiku a všeho opravdového. Obdivovatelka přírody a věcí, které jsou “handmade”. Notorický hltač příběhů i dobrého jídla.
  • Neúnavný hledač smyslu, který nevydrží dělat dlouho nic, co mu smysl nedává. Po vysoké škole a 3 letech v kanclu jsem odešla péct dorty do kavárny. Psala jsem a fotila. Nejdřív na svůj blog, pak pro reklamky. Vyzkoušela jsem si práci markeťáka ve velké agentuře i na volné noze. Prodávala oblečení. Dělala učitelku v lesní družině. Tvořila. Střídala práce a úvazky tak dlouho až jsem se stala svým vlastním šéfem.
  • Takový ten “nezaměstnatelný typ”. Plnit úkoly, se kterými nesouzním nebo si to chodit do práce “oddsedět”, to mi nikdy nešlo. Jsem tvůrce. Potřebuju si dělat věci po svém a cítit smysl v tom, co dělám. Ráda tvořím rukama. Hmatatelné věci. Aktuálně pod svou značkou Madeinles. Taky si ráda povídám s lidmi a zajímám se o osobní rozvoj. Momentálně se věnuju hlavně józe a metodě RUŠ.
  • Miluju psaní. Naplňuje mě i živí, ale pořád neumím používat čárky ve větách. Nikdy jsem nepochopila ten systém!
  • Mám vystudované čísla a ekonomii. Paradox mého života neboť neumím počítat:) 3 roky jsem dělala účetnictví a finanční reporting, přestože bez kalkulačky si nesečtu ani nákup.
  • Půl roku jsem strávila jako au-pair v indické rodině. Starala se o dva caparty, naučila se vařit indickou kuchyni a zkoukla spostu filmů z Bollywoodu.
  • I když se ztratím i v obchoďáku, jedno léto jsem sama odjela do Ameriky. V lunaparku jsem vozila lidi na kolotočích a září strávila na typickém americkém roadtripu. Byla to jízda!
  • Po 5 letech bydlení u lesa jsem se odstěhovala do velkoměsta, abych pochopila, jak (ne)chci žít.
  • Prošla jsem si vyhořením, chronickou únavou, depresemi a víc jak rok jsem se skoro neuměla vyhrabat z postele.
  • Z velkoměsta jsem si dovezla kluka, spoustu neocenitelných zkušeností a celiakii.
  • Věřím na karmu, energie a všechny ty divné “ezo věci”. Miluju krystaly a jejich energii. Zažila jsem pocit, kdy mi proud světla mířil přímo do srdce. Stavy eufórie z absolutního štěstí i následné propady na to nejhlubší dno.
  • Našla se v holistickém přístupu. Pořád mám hlavu v oblacích, ale nohy ty se snažím udržet si na zemi. Pochopila jsem totiž, že bez těch nohou je každé “nahoru” jenom duchovní úlet.
  • Mám neúnavnou potřebu dělat ze světa hezčí místo. Třeba i tímhle blogem.
  • A taky věřím, že Láska je!