Od svých 14 jsem pořád s někým chodila nebo se s někým rozcházela, randila nebo měla "převozníky". Nebyla jsem ani chvíli sama. Ten měsíc kdy jsem po 10 letech ukončila vztah a byla opravdu sama byl asi ten nejtransformačnější měsíc v mém životě.Ale byl to jenom měsíc...
Včera byl jeden z těch večerů, kdy se mi zastesklo po Praze. Vlastně ani ne tak po ní, jako po té části příběhu, co byl useknut. Co mi byl "sebrán"...
Pořád nám někdo omílá, že změna je život, ale my máme pocit, že je to jenom takové klišé. A když se v našem životě konečně objeví něco dobrého, máme tendenci se toho držet. Práce, partnera, místa pro život. Jenomže život je od slova živý a i ty nejlepší věci vyprchají když je nebudeme posouvat dál. A když něco neroste, začne to odumírat.
O lásce se chystám psát na blog od té doby, co jsem potkala Toma. Bude to brzy rok, tudíž je tomu už nějaký čas. Můj pohled na lásku se však vyvíjí každým dnem. Vždycky, když jsem o ní chtěla začít psát, zase jsem přišla na něco nového a tak jsem si řekla, že to nejdřív prozkoumám.
Je to asi 4 měsíce zpátky, co jsem propadla chronické únavě. Začalo to plíživě. Myslím, že jinak asi ani chronická únava přijít nemůže. Zadělávala jsem si na pěkně pomalu. Tím, jak jsem neposlouchala svoje tělo, svoji duši, dělala věci až příliš rychle a zkrátka si naordinovala víc životních změn, než na kolik jsme byla připravená. Chci sdílet svoji zkušenost, protože věřím, že nejsem sama, kdo si něčím podobným prošel a třeba moje zkušenost pomůže v překonání této "nemoci" někomu dalšímu.