Být ženou.
ŽENSKÁ ENERGIE.
Chodí ke mě ve vlnách.
Vždycky když přijde doslova se v ní vykoupu. A je mi nádherně. Mám pocit, že jsem konečně kompletní a chci mít najednou tisíc miminek, psů a koček.
Jako vždycky.
Když mi bylo 30, byla jsem pod velkým tlakem.
Končila jsem 10-letý vztah a bála jsem se, že propásnu nebo jsem snad už propásla úplně všecko. Dneska je mi o 3 víc a cítím se svobodná. Nikdo na mě netlačí. Nikdo se mě na nic neptá. Možná je to všem už jenom blbý… A nebo cítí, že si do toho kecat prostě už fakt nenechám.
Jediné co vím a proč o tom mluvím je to, že objevovat svoji celoživotně potlačovanou ženskost bez pomoci mateřství, je sakra těžké. Nedá se totiž zhmotnit.
Nikdy jsem nebyla ani na takové ty “čačí” věci.
Nenosila jsem naušnice a šperky, nelakovala si nehty, nechodila na kosmetiku nebo ke kadeřníkovi. I k těmhle ženským “pomůckám” si postupně hledám cestu. Rozbíjím v sobě vzorce toho, že je to hloupé, povrchní a celé jenom ztráta času. Učím se starat se o své vlasy a pleť s jemností, ne automaticky. Objevuju v sobě ŽENU. Po 33 letech. Jaká úleva. Abych mohla jednou své případné dceři předat co nejméně téhle generační zátěže. Aby se nebála zářit. My obě.
Vím, že je tohle těžké téma. Ale právě proto o tom mluvím. Přeju si, aby nebylo takové tabu. Abychom se my ženy mezi sebou více sdílely.
Jak nacházíš svou ženskou energii?
Bojíš se jí někdy projevit?
Jaké jsou jsou ty spouštěče, které ji v tobě aktivují?
Která z nás se bojí, že nebude dobrou mámou a která naopak toho, že mámou nebude chtít nikdy nikdy být?A kolik z nás má vlastně syndrom “hodné holky”?
Přála bych si, aby se do tématu ženství, ženské energie ale i mateřství vneslo více lehkosti. Abychom se nebály mluvit o těchto věcech veřejně. A hlavně. Abychom si je tam uvnitř neschovávaly samy před sebou. Řekni co cítíš a ostatní to řeknou taky. Věřím tomu.
A tak jdu s Pravdou ven.
Takhle to mám teď já.
Probouzím svoje ženství.
A je to pěkná jízda!