Co kdyby se ti splnilo všecko, co sis kdy přál?

co kdyby se ti splnilo všecko co sis kdy přál

Co kdyby se ti splnilo všecko, co sis kdy přál? Byl bys pak šťastný? No jasně! Říkáš si. Proč by taky ne. Vysněná práce. Vysněný přítel. Ideální bydlení. Konečně dost času sám pro sebe. Vlastní podnikání. Příliv zakázek. Příliv peněz. Uzdravení. Vysněné oblečení. Vysněná cesta. Skvělí přátelé, co ti konečně rozumí. Zvládnuté vztahy v rodině. Zvládnuté zkoušky. Zvládnutý kurz. Překonání sama sebe. Koupání v ledové vodě. Stojka na hlavě. Obytná dodávka.

Zažila jsem to už tolikrát…

Svět se na chvíli promění ve splněný sen. Všechno je nádherný! Pak to ale postupně vyprchá a ty se můžeš ráno probudit ještě prázdnější, než kdy předtím. A v hlavě ti straší jediná otázka – co teď? Za čím se budu hnát tentokrát?

Co by se fakt stalo, kdyby se ti najednou splnila všechna tvoje přání?
Až by ses probudil z celé té eufórky, pravděpodobně by sis na vlastní kůži zažil ten pocit, že štěstí nepřichází zvenku. Že i když máš všecko, co sis kdy přál, vlastně se nic moc nezměnilo.

KONEČNĚ BYS POCHOPIL TU DIVNOU VĚTU O TOM, ŽE ŠTĚSTÍ JE ROZHODNUTÍ. NE JEDNO. ALE ASI TAK MILION. JE TO ROZHODNUTÍ, KTERÉ MUSÍŠ DĚLAT FURT DOKOLEČKA. TISÍCKRÁT ZA DEN. TEĎ. TEĎ. A ZASE TEĎ.

Čím víc máš splněných přání, v tím menší žiješ iluzi, že “pak” bude líp. Čím víc splněných přání, tím menší naděje. Naděje na to, že tě něco tam zvenku udělá šťastným. Najednou už se nemůžeš vymlouvat, že budeš štastnej AŽ. Najednou se musíš snažit být šťastný TEĎ. A to není prdel, příteli.
Fakt ne.
⠀⠀⠀⠀⠀
Buď rád, že se ti přání někdy neplní. Ještě je čas. Spočinout v iluzi naděje.
⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀⠀
Protože ztratit naději? To je to nejhorší i nejlepší, co se ti může stát. Bolí to. Pokaždé stejně intenzivně. To setkání s prázdnotou. Je jenom pro odvážné. Protože kde není naděje, už je jenom TEĎ. Tak si vážně, až budeš zase toužit po štestí, vážně si polož tu jednoduchou otázku. Jsi na to opravdu připravený? Jsi připravený přestat čekat na pak? Být štastný teď. Teď. Teď. A zase TEĎ?